Těžko se soustředí, ztrácejí věci, kazí vztahy. Jak se žije dospělým s ADHD? Z dětské poruchy vyroste jen polovina.

„Lidé v mém okolí toho hodně snášeli. Moje rodina a přátelé desetiletí trpěli zmeškáním schůzkami nebo pozdními příchody. Moje vždy ztracené klíče byly předmětem vtipů. Kolegům se zamlžoval zrak nad neuvěřitelným nepořádkem na mém stole. Zapomínal jsem na povinnosti a pochůzky, zejména na ty , které mě vůbec nezajímaly, „popsal pro britský deník The Guardian svůj předchozí život novinář Jason Wilson.

V neustálém spěchu, zmeškaných termínech, nepořádku a komplikacích, které narušovaly i jeho osobní život, žil, dokud mu nediagnostikovali ADHD. Krátce po zahájení léčby se jeho život začal měnit k lepšímu. Wilson měl tehdy čtyřicet let.

Dospělí z ní nemusí vyrůst

ADHD (z angl. Attention Deficit Hyperactivity Disorder), tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou, jinak nazývaná i hyperkinetická porucha, se nejčastěji spojuje s dětmi.

Příčiny jejího vzniku nejsou dosud zcela objasněny, předpokládá se, že jde o kombinaci dědičnosti a vlivu prostředí.

Důležitým faktorem je nerovnováha mezi chemikáliemi působícími v mozku, především v neurotransmitery, které přenášejí vzruchy.

ADHD je jednou z nejčastěji diagnostikovaných neurologických a psychiatrických poruch u dětí. Trpí jí tři až sedm procent dětí ve školním věku a častěji postihuje chlapců.